Jelikož moje lepší polovička měla v plánu výlet s rodiči do USA, kterého jsem se neúčastnil, získal jsem oproti ní 14 dní dovolené navíc. Ty jsem rozhodně chtěl využít také k nějakému cestování. Po několika absolvovaných tripech na kole s Wilmou jsme se rozhodli pro změnu a sice pěší trek. Čímž nám přibylo i účastníků – můj bratr Pepa s kamarádem Tomem.
Na základě Wilmovy knihy 100 nejlepších treků světa jsme vybrali přechod Skotska od západu na východ. Už ze skutečnosti, že třísetkilometrový trek byl popsán na pouhých třech stranách, kde přes polovinu textu zabíraly zajímavosti z historie a mapa se s rezerovou vešla na půl stránky, nám mohlo dojít, že držet se nějakého plánu bude přinejmenším obtížné. Tento knižní průvodce sice naznačoval, že budeme mít i možnost si jít vlastní cestou mimo pěšiny a stezky, nicméně patřičně nezdůraznil, že je to ve Skotské vysočině povětšinou možnost jediná.
Ve Skotsku se cesty příliš nevedou, značené už vůbec. Stezky po pár kilometrech ve vřesovištích končí a dál už nezbývá, než se prodírat vřesy a brodit močály na vlastní pěst. Bez cest jsme absolvovali více než polovinu trasy. člověka jsme potkali průměrně jednou za tři dny. Jednou za tři dny jsme stanuli na místě, kde byl signál. Kdo hledá trek v divočině s minimem rušivých elementů civilizace, skotská vysočina je nečekaně dobrou volbou.
V důsledku absence civilizace na naší trase jsme byli nuceni si nést všechno jídlo s sebou, díky čemuž se váha batohu s naplněnými lahvemi s vodu vyšplhala na zprvu nepříliš příjemných 27 kg. Vodu jsme dočepovávali vždy po cestě z menších potoků, kterých je díky vlhkému skotskému podnebí naprostý dostatek. Za celou dobu jsme se s žádnými žaludečními problémy díkybohu nepotýkali. Se stanováním nebyl vůbec problém. Procházeli jsme pustinou, kde se o člověka nezavadili, tudíž jsme ve výběru vhodného místa limitováni rozhodně nebyli. Tak jako tak je stanování ve volné přírodě ve Skotsku povoleno.
Statistiky
- Počet dní: 16
- Počet dní pochodu: 12
- Počet nachozených km: 226
- Celkové převýšení: 6 500 m
- Celkové náklady (os.): 11 000 Kč
Zápis z cesty
Pá 10.8. – Edinburgh
Okolo 20h přílet do Edinbughu. Letiště se nachází značně za městem – cesta double deckerem do centra (3.5 Liber). V Edinburgu probíhal filmový festival. Všechny ubytovny měly obsazeno. Zbývající místa v hotelích byla nabízena za nehorázné ceny. Nocleh bylo třeba nějak alternativně vyřešit. Nasáváme atmosféru. Po chvíli nacházíme nádraží, ze kterého máme v plánu druhý den vyrážet směr Glasgow. K mému zděšení zjišťuji, že stan zůstal v letadle. Nočním busem se vracíme na letiště a nocujeme na zemi před přepážkou nálezů a ztrát.
So 11.8. – Edinburgh
Edinburgské letiště je k nocležníků laskavé. Uctivým způsobem jsme byli vyzván k probuzení až před sedmou ranní. S neskrývanou radostí přebírám na přepážce stan do svých rukou. Vyrážíme do Edinburgu. Prohlížíme si hvězdárnu, impozantní hrad na protějším kopci. Nakupujeme piva a trávíme siestu v parku. Odpoledne odjíždíme vlakem přes Glasgow do cílové vesnice Glenfinnan. Nocujeme za naprosté tmy pod šírákem za kostelem.
Ne 12.8. – Směrem k Fort William
Poprvé opravdu pociťujeme tíhu batohu a doufáme, že si časem zvykneme. Hezkou pěšinou přecházíme přes hřbet do údolí. Koupeme se v řece. Podél řeky míříme k zálivu. Místo k noclehu jsme očividně zabrali místnímu stádu skotu. Majestátní alfa samec se nemá k ústupu a dobrou půlhodinu si nás prohlíží, přičemž vysílá ostatní jedince k útočným výpadům. Nakonec to stádo nevydrželo a odebralo nocovat jinam.
Po 13.8. – K úbočí Ben Nevisu
Vylézám ze stanu jako první a připadám si stále jako ve snu, k mé smůle v hodně špatném snu. Na obličej se mi sesypává mračno mušek. Tak krvežíznivý a početný roj jsem doposud neviděl. V šoku se vracím do stanu a ještě pár hodin spím. Dopoledne pofukuje vítr, mušky jsou ta tam a nikdo mi můj zážitek nevěří. Za mrholení jdeme podél zálivu k trajektu, přejíždíme na druhou stranu a autobusem se necháváme dovést do Fort William. Dokupujeme plynovou bombu a 12tiletý singlemolt Aberlour. Míříme na Ben Nevis. V polovině kopce u jezera stavíme stany a vychutnáváme si první doušky Whisky.
Út 14. 8. – Ben Nevis
Pod zataženou oblohou a v zástupu turistů vylézáme na Ben Nevis. Poslední metry stoupáme v mlze a mrholení, které na vrcholu přechází v déšť. Dle mapy se zdá, že z Nevisu dále již nevedou žádné cesty. Tuto skutečnost konzultuji s ošlehaným kmetem, jelikož vracet zpátky se nám nechce. Ten nás podle kompasu posílá na severovýchod s poznámkou, že vyloženě cestu ale opravdu čekat nemáme. V mlze sestupujeme kdovíkam. Mlha se díkybohu rozehnala. Spolu s úžasným výhledem se vidíme i hřeben, po kterém by se dalo pokračovat naším směrem. Po dvou hodinách z hřebenu scházíme do sedla klesáme podél meandrující řeky směrem do Glen Nevis. Ve zdánlivě idylické zátoce rozbíjíme tábor. Záhy se na nás sesypává mračno mušek, které z večera dělá absolutní peklo na zemi. Teď už v jejich přítomnost věří všichni.
St 15. 8. – K Loch Treig
Po ránu fouká, tudíž jsme k naší nemalé radosti štípanců od mušek ušetřeni. Údolím Glen Nevis pokračujeme pustinou na východ. Cesta se občas ztrácí v močálech. Bez větších obtíží dosahujeme břehů jezera Treig, kde objevujeme vybydlený rodinný domek. Shledáváme, že jsou dveře otevřené a jelikož začíná pršet, bez výčitek svědomí využíváme střechy nad hlavou. Uvnitř to vypadá celkem obstojně, všechen nábytek ale zmizel v krbu. Dle nápisů na stěnách je patrné, že dům je neobydlen více než 20 let. Když vidíme pustinu okolo, učinili bychom asi totéž. Tomo tráví nocleh uvnitř, zbytek ve stanu na “zahradě”.
Čt 16. 8. – Kolem žel. stanice Corour
Za celkem slunečného počasí míjíme železniční stanici Corour a po cestě pokračujeme do hor směr Ben Alder. Cesta se bohužel stočila špatným směrem. S hejny mušek kolem hlavy odbočujeme po pěšině, která po dvou kilometrech mizí. Vřesem stoupáme na hřeben, kde fouká více vítr a je méně mušek. Vaříme večeři a ukládáme se ke spánku.
Pá 17. 8. – Pár zbytečných km v dešti a mlze
V noci se otočil vítr a Pepovi a Tomovi napršelo do stanu špatně zajištěným vchodem. Odnesli to jejich spacáky v důsledku čehož jsou ve značně mizerné náladě. A zvažují návrat do civilizace, což by tak jako tak znamenalo denní pochod do Corrouru. Nakonec ale zůstávají. V prostřed dne déšť ustává, balíme tábor a jdeme v husté mlze po hřebeni poslepu (podle GPS). Podařilo se mi zapadnout do bahna až po pás. Moje do té doby suché boty nenávratně tuto vlastnost ztrácí. Zanedlouho opět stavíme stany. Pepa s Tomem spí v plné zbroji pod igelitkami.
So 18. 8. – K Loch Ericht
Po rozpačitém ránu se objevuje slunce. Kluci suší spacáky. V sedle pod Ben Alderem se připojujeme k cestě a po ní jdeme k jezeru Ericht. Cestou se koupeme v jezírku. Nocujeme před vesnicí Dalwhinnie.
Ne 19. 8. – Dále na východ
V Dalwhinnie na benzínce kupujeme sandwich a pár snickersek. Kolem Loch Cuaich míříme dále po cestě na východ. Cesta se “překavivě” ztrácí a brodíme se vřesy a močály. Vidíme stádo stovky jelenů.
Po 20. 8. – Dále na východ
Nejprve vřesy, poté za deště podél řeky pokračujeme naprostou pustinou bez cesty dále na východ. Průvodce se nezmiňuje o ničem, co by k něčemu bylo.
Út 21. 8. – Sgor an Lochain Uaine
Za občasného deště dosahujeme vrcholu Sgor an Lochain Uaine, odkud je nádherný výhled na okolní hory a hluboké údolí. Nocujeme těsně pod vrcholem. V noci je neskutečná zima a vítr. Mám na sobě snad všechno a je to málo.
St 22. 8. – Den ve stanu
Zůstáváme ve stanu. Je zima, vichr a mlha. Čekáme na zlepšení počasí, abychom si užili výhledy. V průběhu dne žádná změna. Další noc na stejném místě.
Čt 23. 8. – Braemar
Probouzíme se v mracích, tedy vylézáme ze stanu. (V důsledku zimy jsme byli v noci vzhůru hned několikrát.) Namísto hřebenové trasy tedy scházíme nejkratší cestou do údolí. Jakmile jsme dole, jako naschvál se mraky rozpouští a ukazuje se slunce. Pokračujeme hezkou cestou do města Braemar, kde bereme ubytování v mládežnickém hostelu (19 Liber/osoba). V obchodě kupujeme piva a Tesco whisky – hnus, který se dá pít jen s colou. V hostelu si užíváme tepla a hrajeme při pivu do noci karty.
Pá 24. 8. – Návrat do Edinburghu
Autobusem (10 Liber) se přesouváme do Aberdeenu a odtud vlakem za nehorázných 60 Liber do Edinburghu. Nocujeme na kopci v městském parku, odkud na nás není vůbec vidět.
So 25. 8. – Edinburgh
K snídani si dáváme Fish&Chips. Poté se naše cesty na čas rozcházejí. Tomo si jde po trzích. Zbytek se protlouká městem s plechovkami piva v ruce a užívá si atmosféry. V noci se odebíráme k noclehu na letišti.
Ne 26. 8. – Odlet domů
Letadlo odlétá až odpoledne, ale vracet se do města se chce jen Tomovi. V duty free shopu si kupujeme letité singlemolty na památku. Kolem 18h přilétáme do Prahy.