Po nějakém čase se okolnosti opět naklonily k absolvování treku v divočně. Původně byla v plánu Gruzie, nicméně pro nedostatek zájemců se odložila na neurčito. Po svých zkušenostech na Ukrajině mi už výprava na východ ve třech lidech nepřijde jako nejlepší nápad. Volíme proto bezpečné a mnohokrát osvědčené Norsko. Konkrétně vyrážíme se Štěpánem a Pepou do národního parku Femundsmarka.
Proč vlastně do Femundsmarky? Podle obtížně dohledatelných informací na webu se bude jednat o poměrně málo navštěvovanou, ne-li zapomenutou oblast. A nebo se tam nejezdí, protože není proč:) Pevně a nakonec i oprávněně věřím první možnosti.
Vyrážíme koncem května o to by leckde v Norsku mohl ještě ležet sníh. Femundsmarka je relativně nízko položená (kolem 900 m.n.m.), tudíž by sníh měl slézt relativně brzy. Vyhlídka na zmizení sněhu se zjevila až týden před odletem. Stav sněhu se dá zjistit na serveru senorge.no.
V neposlední řadě je oblast dobře dostupná. Z Osla necelých 5h vlakem. Zpáteční letenky z Prahy do Osla jsme koupili cca měsíc dopředu u Norwegianu za 3300 Kč. Zpáteční jízdenku na vlak za 2000 Kč u NSB.
Statistiky
- Počet dní: 10
- Počet dní pochodu: 6
- Počet nachozených km: 123
- Celkové převýšení: 2350 m
- Celkové náklady (os.): 8 000 Kč
Trasa: Trek Femundsmarkou
Zápis z cesty
Pá 22.5. – Odlet a cesta do Roros
Ve 12:30 odlétá letadlo do Osla. Trochu nás zaráží, že ještě ve 12h nejsme na řadě u odbavení zavazadel. Navíc jim došel papír v tiskárně. Poté jsme posláni odbavit batohy jako nadrozměrná zavazadla, že prý z nich koukají popruhy. Zajímavé. Jenom Pepovi povolili odbavení normální. Po bezpečnostní kontrole stíhá Štěpán navzdory časovému presu koupit láhev Bechera. Do letadla dobíháme tak tak.
V Oslu nás čeká nemilé překvapení. Dorazil pouze Pepův batoh. Ind na přepážce Norwegianu nám vítězoslavně sděluje, že se mu naše batohy podařilo lokalizovat – v Praze. Dorazí prý o půlnoci. Tak dlouho čekat nemůžeme. V 16:30 nám jede předem zaplacený vlak. Ind nám nabízí deku a kartáčky na zuby. Mám na něj vztek do té doby, než přijde norka a sdělí nám, že nemáme nárok ani na to. Nakonec vyplníme formulář s žádostí o dopravu zavazadel na místo určení (Synnervika u jezera Femunden). Prý budou doručena zítra večer. Zjišťuji, že jízdenky na vlak zůstaly v batozích. Stačilo by se připojit na mail a vytisknout je. S tím nám odmítají jakkoli pomoci. To je servis v nouzi.
Jdeme se zeptat na přepážku NSB (dráhy). Milá paní nám jízdenky dohledá u nich v systému podle čísla kreditky a vytiskne. Alespoň někdo má srdce.
O půl desáté večer vystupujeme z vlaku ve městě Røros. Jsou asi dva stupně nad nulou. Pepa nám půjčuje nějaké oblečení z batohu. Spacák máme jen jeden. Na ulici odchytávám první osobu. Vybalím na ni náš smutný příběh (podobně jak to dělávají bezdomovci). Ptám se, zda by se někde nedalo, když ne zdarma, tak alespoň levně přespat. Paní je moc ochotná, bere nás do tepla benzínky, obvolá asi 10 lidí a sežene chatku v kempu za, na norské poměry pohádkových, 300 NOK na noc. Jako bonus nám objednala odvoz zdarma. V kempu nás za tu cenu skutečně ubytují. V chatce pouštíme topení na plno a jdeme spát.
So 23.5. – Roros
Ráno nás vítá sněhová nadílka. Naštěstí celkem rychle roztává. Vydáváme se do infocentra v Røros, abychom zjistili odkud jede autobus do Synnerviky. Dostává se nám informace, že autobus staví přímo pod okny, akorát že až v úterý. Nechce se mi tomu věřit. Ukazuji stránky rutebok.no, kde mi přímo na dnešní den bylo spojení nalezeno. Pán z infocentra se shovívavě usmívá, že prý to není relevantní. Prý musím na stránky dopravce atb.no. Opět spojení nalezeno. Po rozkliknutí více detailů se však zobrazí informace, že platí pouze v červenci a srpnu. Velice intuitivní.
Než stačíme vymyslet, jak budeme naši situaci řešit. Pán nám po telefonu sehnal člověka, který nás 40 Km do Synnerviky hodí. Super. Nakoupíme v supermarketu plynové bomby k vařiči a za chvíli přijíždí náš zachránce. Je to vitální sedmdesátník jménem Einar, který se velice podivuje našemu záměru vydat se do Femundsmarky. Navíc nám vůbec nevěří, že můžeme být schopni přežít. Při pohledu náš současný stav se asi není čemu divit – tři lidi, jeden batoh a igelitka duty-free. Podaří se nám ho s přesvědčit, že nám batohy večer Norwegian doveze (znejišťuje nás, že tomu z norů nevěří nikdo). Dává nám telefonní číslo, kdybychom potřebovali odvézt zpět. Jen co opustíme brány Røros, Norwegian volá, že batohy budou až zítra. Einar nás veze zpátky do kempu a nabízí, že nás odveze na místo, až budeme batohy mít.
Vzhledem k norským cenám nepřipadá v úvahu krátit si dlouhou chvíli v hospodě. Jdeme se projít kousek za město. Ve městě objevujeme bývalý důl na měď. Je i v UNESCO.
Ne 24.5. – Konečně do divočiny
Vydáváme se podél řeky na procházku chatovou oblastí. Jsem značně nervózní, jestli batohy vůbec dovezou. Volám na linku aerolinek, ale nic určitého mi nesdělí krom toho, že proces doručení začal. Kolem 17h volá kurýr. Batohy doručí kolem 20h. Skutečně se tak i stalo. Volám Einarovi, ten je do 10 min u nás a odváží nás k jezeru do osady Langen (nakonec lepší výchozí bod než Synnervika). Cestou provádí důkladný výslech naší způsobilosti pro pobyt v přírodě. Vyžádá si slib, že mu zavoláme až se vrátíme do civilizace a nejlépe, kdyby nás mohl zase odvézt:) Té starostlivosti nerozumíme, nicméně se hodí. Teď už naše vybavení vypadá velice slušně. Z Langenu jdeme ještě hodinu a půl po značené cestě. Cca v 23h (je vidět) rozbalujeme stany na plácku u jezera s plavebním kanálem. Nedaleko je volně přístupný srub, to jsme ale tehdy nevěděli.
Po 25.5. – K chatě Muggsjoelhytta
O půl 9 vyrážíme na pochod. Jdeme kolem samoty Svartvika. Před polednem dojdeme k osadě Ljøsnåvollen, kde pod mostkem ke stodole obědváme. Osazenstvo samoty je vskutku podivné. V průběhu kolem s mávnutím proběhne trpaslík. Po chvíli k nám míří paní s pěstěným knírem. Prohodí pár slov a míří záhonům.
Od osady dále se cesta stává obtížnější. Po opuštění pásma lesa je terén silně rozmáčený. Občas jsou na pěšině položena prkna, ale i ta jsou pod vodou. K volně přístupné chatě Muggsjøelhytta přicházíme kolem 16h. Chaty jsou to ve skutečnosti dvě. Obě prázdné. můžeme si vybrat. Hned vedle je veliký dřevník. Zatápíme v kamnech. Naštípeme haldu dřeva a uchýlíme se dovnitř. Kamna jsou litinová – Jotul. Chvíli to trvá, než začnou hřát, ale potom máme ve srubu až vedro.
Út 26. 5. – Do Švédska k jezeru Rogen
Pepa zjišťuje, že se mění v ropuchu. Ruce má poseté boláky. Vše začalo údajně poté, co vymyl ve sněhu plechovku od párků.
Ráno chvíli otálíme, než přestane mrholit. Poté vyrážíme směrem ke švédské hranici. Cestou se doslova brodíme močály, občas přecházíme přes sněhová pole. Teplota se pohybuje lehce nad nulou. Po dvou hodinách narážíme na překážku v podobě rozvodněné řeky Mugga. Přes řeku je natažen provaz jako opora při brodění. S pramalým nadšením sundáváme boty a kalhoty. Řeka je hluboká do půli stehen. Po zdolání překážky nálada stoupá. Na oslavu si připíjíme slivovicí. Již oblečení přecházíme kopeček a nevěřícně zíráme na další dvě ramena řeky ležící nám v cestě:)
Jakmile začneme stoupat směrem ke švédské hranici, cesta se lepší, močálů a potoků ubývá. Míjíme další otevřenou chatku. Od hranice se odkrývá krásný výhled na švédskou část národního parku. Od hranice cesta klesá. Nejprve se prodíráme mezi balvany, následně se objevují opět močály. Naštěstí jsou přes většinu z nich vybudovány luxusní lávky. Posledních 5 Km zdoláváme v rekordním čase. Nocujeme u jezera Rogen v místě zvaném Reva. Je nám k dispozici chatka pro dvě osoby. Kousek opodál je i přístřešek. Chatka je vybavena jen dvěma postelemi, pro větší pohodlí se jdu spát do stanu.
St 27. 5. – Kratlvola
Vítá nás slunce. Kolem desáté odcházíme. Za nedlouho přecházíme hranici zpět do Norska. Cesta je víceméně suchá, ale občas se musí přelézat balvany. Na místě, kde je stezka nejblíže k vrcholu Kratlvola sundáváme batohy (pro jistotu ukládám jejich pozici do GPS) a vyrážíme bez nich přímou cestou na vrchol. Je to cca 300 výškových metrů. Z vrcholu je krásný výhled na jezera ve Švédsku a zasněžený hřeben Store Svuku.
Nocujeme ve stanech 2 km po překonání řeky Grøtåa (suchou nohou) na kopečku u soukromé chatky. Je nádherný výhled na tajgu se zasněženými vrcholy nasvícenými zapadajícím sluncem. Idylické místo mě navzdory teplotě pěti stupňů vybičovalo ke koupeli v potoce. Pro zahřátí a zábavu rozděláváme oheň.
Čt 28. 5. – Jezero Femunden
Po snídani a sbalení stanů míříme k úpatí zasněženého Store Svuku. Cesta je pohodlná, bez močálů. Od Švédska se k nám blíží déšť. Od úpatí hory se cesta stáčí do pravého úhlu k obsluhované chatě Røvollen. Déšť nás dostihl a přestává až u chaty. Chata ještě není v provozu. Po krátké pauze jsme se rozhodli, že sejdeme ještě 5 km ke srubu u jezera. Poslední kilometr je otravný, všude přes cestu jsou břízy pokácené od bobrů. Srub leží přímo na břehu jezera. Je prázdný, čeká jen na nás. Naštípeme dříví a zanedlouho se hřejeme v teple kamen. V okolí není žádný potok, vodu bereme z jezera.
Pá 29. 5. – Podruhé k chatě Muggsjøelhytta
Za mrholení se vracíme nejprve k chatě Rovollen, poté míříme k již ozkoušené chatě Muggsjøelhytta. Cesta je navzdory očekávání dobře schůdná. Zajímavý je dva kilometry dlouhý úsek vedoucí na úzkém přírodním náspu mezi dvěma jezery. Jak stoupáme výš, počasí se začíná horšit, celkem hustě sněží.
Pepova proměna v ropuchu se zastavila na hranici zápěstí. Pod vlivem zimy a vlhka však jeho kůže získává pestré zbarvení.
Obědváme pod posledním stromem, než se krajina změní v suť. V průběhu oběda potkáváme první lidi na trase – norský pár se dvěma psy. Putují již půl roku od ruských hranic. Jejich cílem je dojít až na nejjižnější cíp Norska.
Překonání brodu přes řeku Mugga je pro nás již rutina, i když ani nyní ne zrovna příjemná. Počasí se lepší až ve chvíli, kdy celkem vděčně otevíráme dveře srubu. Zanedlouho se dokonce úplně vyjasňuje.
So 30. 5. – Zpět do civilizace
Od srubu jdeme nám již známou cestou kolem osady Ljøsnåvollen a Synerviky do Langenu bez deště a obtíží. V Langenu voláme Einarovi pro odvoz do Røros. Ten se velmi omlouvá, že obědvá a tudíž dorazí až za hodinu.
Necháváme se odvézt do kempu. Ze dveří vybíhá dříve velmi rezervovaný majitel a k našemu překvapení nás nadšeně vítá a blahopřeje k návratu. Dostáváme tu samou chatku.
Ve městě se pokoušíme koupit pivo, ale bez úspěchu – je po 18. hodině. V chatce zapíjíme úspěch vyšetřenou Koskenkorvou.
Ne 31. 5. – Návrat
Ráno volá Einar, zda nechceme odvézt na nádraží. Divím se, vždyť je to jen něco přes kilometr. On že sice ano, ale prší:) Nakonec se mi podaří odmítnout. Zpáteční cesta bez problémů. Dokonce se nám podaří koupit v duty-free lahev whiskey na let za rozumnou cenu.
Epilog
Pepa se v ropuchu neproměnil. Namísto toho se mu dostalo diagnózy omrzlin v kombinaci s alergií na turistické hole. Potvrzeno dvěma lékaři nezávisle na sobě.
Štěpán vytvořil moc hezký dopis pro Norwegian s žádostí o uhrazení škody vzniklé průtahy s doručením zavazadel. Bohužel nám nemohli pomoci, jelikož hradí pouze věci první potřeby, mezi něž ubytování nepatří. No nic, asi je kartáček na zuby právě ta věc, která v teplotách kolem nuly dokáže zachránit život.