Loni jsme trek v Nízkých Taurách z důvodu nevábné předpovědi počasí přeložili na neurčito. A ta chvíle nastává letos. Co jsem četl a slyšel, destinace by to měla být málo chozená. Od pohledu vypadala lákavě i při zimní lyžovačce. Navíc by se zde mělo dát nad pásmem lesa beztrestně stanovat, viz bivakování v Rakousku.
Statistiky
- Počet dní: 6
- Počet nachozených km: 54,3
- Celkové převýšení: 5435 m
- Celkové náklady (os.): cca 3 000 Kč
Trasa: Trek v Nízkých Taurách
Zápis z cesty
So 4.8. – Hochwurzen – Guschen
Kolem 15h po protrpení kolony od Mnichova až po Salzburg přijíždíme do Schladmingu. Záhy zjišťujeme, že lanovka na Hochwurzen nejezdí z dolní stanice z Pichlu, ale zhruba z poloviny kopce z Roohrmoosu. I tam se ale dá dojet autem a bezplatně zaparkovat. Za 10E/os. kupujeme jízdenky na vrchol a vyrážíme. Po stanutí na Hochwurzenu koukám, že co se z letmého pohledu na mapu zdálo jako příjemné hřebenovka, má do ní poměrně daleko. Vynořuje se kopec za kopcem s převýšením +- 200 m. Stan stavíme mezi klečí na úzkém hřebínku za vrcholem Guschen.
Ne 5.8. – Guschen – Keinprechthutte
Stezkou elegantně vinoucí se mezi vrcholky dojdeme kolem poledne k Ignaz-Mattiz Hutte (lze dobrat vodu i venku). Míjíme stáda koní a ovcí s kozami. Po Fritattensuppe a Schladminger Bier zakusujeme opodál ještě něco z vlastních zásob. Scházíme k jezeru Giglachseen.
Před náročným stoupáním na Rotmandlspitze (2453 mnm) nás překvapí prudká, ale naštěstí krátká přeháňka. Příště si vezmu bundu na sebe už od začátku. Z vrcholu klesám ke Keinprechthutte, kde venku dobíráme vodu. Pár set metrů opodál v údolíčku u potoka vybereme pěkné místo k noclehu.
Po 6.8. – Keinprechthutte – Gollinghutte
Dnešní pochod zahajujeme po uvodní mírné pasáži prudkým výstupem do Trockenbrotscharte (2200 mnm). Ze sedla si užíváme krásných výhledů na nejvyšší horu Nízkých Taur – Hochgolling. Obědváme v Landawirseehütte. Klasika – pivo a Fritattensuppe. Polívka dobrá, jen obsluha neskutečně pomalá.
Nelíbí se mi vyhlídka na výstup do Gollingscharte – cesta nejprve 200 cenných výškových metrů klesá a až poté začne stoupat. Alternativou je vrstevnicový traverz po dobrodružně vyhlížející stěně. Obsluha chaty nás od něj zrazuje, že je nebezpečný a dokonce zakázaný. No nic tak jdeme nejdřív klesat. Nakonec si s výškovým deficitem poradíme celkem hravě. Po dosažení spojnice oficiální cesty s traverzem jej zvědavě okukuji. Pokud jsou před závěrečným místem natlučeny skoby ve skále, tak by neměl být problém, jinak nic moc. Každopádně cedule o zákazu nic neříkají, jen označují traverz jako starou cestu a nedoporučují při sněhové pokrývce.
Zanedlouho dosahujeme sedla (2350 mnm). Odtud nás čeká velice obtížné klesání sutí. Cesta není skoro znatelná. Kameny podjíždí pod nohama. S vypětím všech sil sklesáme 600 m do údolí. Odměnou nám je k dispozici hned po sestupu místo na stanování snů. Naprosto rovný povrch, nízká tráva, potůček.
Út 7.8. – Gollinghutte – Preintalerhutte
Na Preintalerhutte doplňujeme vodu – třeba požádat v kuchyni, jinde není pitná. Následuje přes 900 m stoupání na Greifenberg (2618 mnm). Asi už jsme zvyklí a výstup nás nijak netýral. Z vrcholu je překrásný rozhled do všech stran.
Sestupujeme ke koupeli v jezeře Obererer Klaffersee. Voda překvapivě příjemná. Po pár km krásné procházky podél jezírek vidíme partu mladých Rakušanů koupajících se s kruhy a nafukovacími kačenami. Asi je to zde na koupání vyhlášené:)
Pohoda netrvá ani jim dlouho hned po zahájení sestupu začne silná bouřka. Celou dobu jsem v klidu (nejsme přeci na vrcholu), než vidíme sjet blesk přímo do protějšího údolí. Konečně nacházíme přístřeší Preintalerhutte. Podle stavu svého oblečení zjišťuji, že bunda by chtěla naimpregnovat.
Po dešti jdeme hledat místo na stan. Vrchní v boudě dává najevo, že mu dnes stanování v okolí chaty nevadí. Nicméně dědula pasoucí krávy žádnou vstřícnost nejeví. No nic. Stoupáme 200 výškových zpátky na louku, kde najít rovné, nepodmáčené a od krav neznečištěné místo, dá nečekaně zabrat.
St 8.8. – Preintalerhutte – odbočka k Hochsteinu
Ráno nás vítá sluníčkem, jednou krávou na našem břehu potoka a třiceti na druhém. Krávy se však ukazují býti stvořeními změny a tento poměr dokáží během pár minut zvrátit. Nejvíce je zajímá stan a propocené popruhy batohů, které olizují jako ovce krystal soli. Nestíháme je odhánět. Co se nevejde do batohu, bereme do náruče a mizíme. Snídaně bude až na chatě.
Na chatě dlouho dosušujeme věci a probíráme budoucnost. Nakonec volíme kratší variantu směr Planai (po hřebeni) namísto Sankt Nikolai im Solktal. V poledním slunci na vyhřátém úbočí máme docela dost i tak. Pěšina je uzoučká, prodíráme se vysokou trávou.
Kolem 13h dorazíme na odbočku k Hochsteinu. Obědváme u krásného místa s jezírkem, které bude brzo i naším tábořištěm. Batohy zde necháváme a běžíme na Hochstein nalehko. Vypadá to, že se blíží bouřka. Poučeni ze zážitků předchozího odpoledne se chtě-nechtě otáčíme pod vrcholem a spěcháme rozložit stan. Klaplo to snad na minutu. Následující hodiny trávíme v suchu s bouřkou nad hlavou.
Čt 9.8. – Odbočka k Hochsteinu – Planai
Vstávám v 6h a vyrážím dobýt vrchol Hochsteinu (2543 mnm). Svěží vzduch mě žene kupředu a za hodinku a čtrt jsem nahoře. V samém závěru pár řetězů, ale nic náročného. Užívám si samoty a pohledu na Dachstein vystupující mlhy.
Balíme stany a pokračujeme směr Planai. Cesta celkem pohodová. Vine se bez velkého převýšení pod vrcholy. Výhledy do údolí. Ke konci se sem tam přelézají menší skalky jištěné řetězy. Kolem 14h jsme na horní stanici Planai. Za 14 E/os. nás lanovka veze dolů. 35 stupňů je pro nás docela teplotní šok, hned se při čekání na autobus zachraňujeme radlerem. Autobus na Hochwurzen jezdí cca každou hodinu za 2E.
Auto čeká na svém místě. Nakupujeme pochutiny na večer a hledáme kemp na nocleh. Vše je beznadějně plné. Údajně kvůli svátkům. Rádi vezmeme pokoj v našem oblíbeném penzionu Schlapferhof ve Vorbergu.
