Na Nový Zéland jsme se s Ivankou vydali v polovině února 2013. Termín se ukázal jako ideální, léto ještě neskončilo a zároveň místním končily letní prázdniny, hlavní turistický nápor opadl. Letenky jsme koupili u společnosti Emirates zhruba s tříměsíčním předstihem za cenu 32000Kč/kus. Zřejmě se dají sehnat někde v akci i levněji, ale zpravidla nenabízejí tolik možností pro volbu termínů (odlet ve středu, apod.) Jelikož dovolenou považujeme za poměrně vzácnou komoditu, chtěli jsme ji využít beze zbytku. Odlétali jsme tedy v sobotu a vraceli se o čtyři týdny později v neděli. Navíc Emirates létají přímo do Christchurch.
S dvouměsíčním předstihem jsme si zarezervovali auto u společnosti Ace Car Rental. Jednalo se o prostorné kombi Subaru Legacy 4WD, rok výroby 2006. Vyšlo nás na 34000 Kč. Využít zélandské půjčovny se vyplatí. Za tuto cenu nabízely nadnárodní půjčovny Herz či Dollar maximálně Ford Ka.
Cestovali jsme pouze po Jižním ostrově, který je obecně považován za krásnější, liduprázdnější (1 mil. obyvatel), nedotčenější. S návštěvou Severního ostrova navíc bychom se dostali do časového presu a neměli bychom dostatek času užít si treků v horách. Náměty na túry jsem sbíral ze stránek DOC. DOC je jakýsi ekvivalent ministerstvu životního prostředí. Na stránkách DOC lze najít nepřeberné množství treků, spoustu brožur ke stažení, map s kempy. DOC má ve správě řadu infocenter, v každém národním parku jedno je. Infocentra vyvěšují aktuální předpovědi počasí, výstrahy, apod. Často mají uvnitř krásnou tematickou expozici.
Od severu k jihu ostrova se táhne vysoký pás Jižních Alp, které tvoří předěl pro proudění vzduchu a s ním i oblačnosti. Východ ostrova má suché podnebí. Západ má podnebí vlhké s velkým množstvím vydatných srážek. K našemu štěstí, toto rozdělení nám mohlo být jedno, jelikož jsme chytli celoplošné nebývalé období sucha. Za celý měsíc nepršelo. Teploty se pohybovaly od 20 do 25 stupňů přes den. Po západu a před východem slunce bývalo 5 – 10 stupňů.
Stanování ve volné přírodě je na Zélandu omezeno. Nelze stanovat blíže než 200m od posledního místa dostupného autem, což vylučuje možnost zastavit u vedlejší silnice a vedle na louce rozbalit stan. Navíc jsou všude ohrady s ovcemi. V horách stanovat lze až na občasné výjimky v národních parcích a podél treků Great Walks. Noclehy jsme tedy trávili v kempech. Kempy na Zélandu jsou dvojího druhu. Tzv. DOC kempy – státní kempy různých kategorií nabízející suchý záchod a kohoutek s vodou (povětšinou nutno převařit). Stojí 6 dolarů na osobu/noc. Soukromé kempy – dobře vybavené (sprchy, kuchyňka). Stojí 13 – 18 dolarů na osobu/noc. Vzhledem k termínu nikde nebyl problém v kempu místo najít.
Statistiky
- Počet dní: 29
- Počet km autem: 3 900
- Celkové náklady (2 os.): 131 000 Kč
Zápis z cesty
So 16. 2. – Odlet
Odlet z Prahy v 16h.
Ne 17. 2. – Let
Přílet do Dubaje – 8h na přestup. Na tuto dobu nám byl společností zajištěn zdarma pobyt na hotelu. Bohužel po obsolvání všech letištních kontrol a transportu na hotel nám zbyly sotva 4 hodiny na spánek, ale i tak to bylo moc příjemné.
Po 18. 2. – Přílet na NZ
Přílet na Zéland kolem 15h. Na letišti nás čekal pohovor s imigračním úředníkem. Probíhal celkem příjemně, stačilo mu povykládat o našich plánech, kam všude pojedeme, apod. Vzhledem k izolovanosti ostrovů je kladen velký důraz na biosecurity. Nesmí se dovážet čerstvé jídlo, semínka, med. Trekingové a campingové náčiní se musí nahlásit a nechat zkontrolovat. Vyplní se kartička, kde se deklaruje vše, co ze zakázaných věcí a věcí podléhajících kontrole, člověk veze. Vyplatí se deklarovat vše, čím si nejste jistí. Jídlo vám v nejhorším případě zabaví, vybavení prohlédnou a případně vyčistí. Pokud by našli něco, co nebylo nahlášeno, následovala by mastná pokuta.
Vyzvednutí auta. Nákup potravin v supermarketu Pack’n Save. Noc v kempu u Waikuku Beach.
Út 19. 2. – Východní pobřeží
Autem po východním pobřeží na sever. Koupání v Gore Bay. Procházka (1h) po poloostrově u města Kaikoura. Pozorování lachtanů. Nocleh v kempu v Marlborough Sounds.
St 20. 2. – NP Abel Tasman
Přejezd do NP Abel Tasman – městečko Marahau. Ubytování se v kempu. Procházka po Abel Tasman Coastal Track (3h). Obdivování pralesa a zlatých pláží.
Trasa: Apple Tree Bay
Čt 21. 2. – NP Abel Tasman
Vypůjčení mořského kajaku v půjčovně Marahau Sea Kajaks (60 dolarů/os.). Absolvování přes hodinu trvajícího tutorialu ohledně bezpečnosti apod. Plavba kajakem k Watering Cove, výstup (20min) na kopec nad plážemi. Koupání v moři. Zastávka na ostrově Adel Island. Obeplutí Fisherman’s Island. S větrem a vlnami v zádech zpět do Marahau. Nocleh v kempu DOC Kawaitiri Junction.
Pá 22. 2. – So 23. 2. – Angelus Hut Track
Ranní přejezd do NP Nelson Lakes, konkrétně k jezeru Rotoiti. Parkování nad jezerem na úpatí vrcholu Mount Robert. Start dvoudenního treku k Angelus hut. Zprvu stoupání 700 výškových metrů hezky upravenou klikatou stezkou, poté cesta vede po hřebenech téměř po vrstevnici. Krásné výhledy. Odpoledne jsme dorazili k Angelus hut, kde jsme měli dopředu zarezervované přenocování ve stanu (10 NZD/osoba). Rezervace předem je vyžadovaná, ale pravděpodobně stačí pár dní předem. Kapacita nebyla zdaleka vyčerpaná. Nutné je nést s sebou dostatek vody. V průběhu treku není kde vodu nabrat, pouze v chatě. Vodu tam doporučují převařit. Nocleh v blízkosti chaty u jezera.
Probuzení do krásného svěžího rána. Pochod stejnou cestou zpět na parkoviště k autu. Navečer zajížďka k jezeru Rotoroa. Nocleh v kempu DOC u Murchisonu.
Trasa: Angelus Hut Track
Po 24. 2. – Punakaiki
Autem přejezd po západním pobřeží do NP Paparoa k skalním útvarům Punakaiki (Pancake Rocks). Procházka mezi skalními útvary. Pokračování autem na jih do oblasti s ledovci. Nocleh v kempu DOC u jezera Mapourika.
Út 25. 2. – Alex Knob Track
Výstup na vrchol Alex Knob. Cesta pozvolná, hezky upravená. Krásné výhledy na ledovec Franze Josefa z prostorného vrcholu.
Trasa: Alex Knob Track
St 26. 2. – Mount Fox Route
Ranní přejezd k Foxovu ledovci. Výstup náročnou cestou – 1200m převýšení na 3km délky, množství vysokých kořenů a úseků, kde bylo nutné zapojovat ruce. Dlouho nás provázela mlha, které nás opustila až nad hranicí pralesa. Tam se cesta sice částečně narovnala, zato vedla vysokou trávou. Nakonec po značném vyčerpání odměna ve formě dokonalé samoty s překrásným výhledem na ledovec na jedné straně a na mraky pod námi na straně druhé. Nocleh v malém soukromém kempu u jezera Paringa.
Trasa: Mount Fox
Čt 27 .2. – Přejezd k jezeru Wanaka
Přejezd do NP Mount Aspiring. Cestou zastávka u Blue Pools – modré tůně v ledové říčce. Návštěva info centra ve městě Wanaka. Oběd v sushi restauraci – výborné jídlo za 8NZD. Koupání v jezeře Wanaka. Nocleh v kempu Holiday Park v zátoce Glendhu Bay.
Pá 28. 2. – So 1. 3. – Cascade Saddle Route
Časně ráno autem 40 km přejezd po štěrku do centra NP Mount Aspiring. Začátek dvoudenního treku do Cascade Saddle. Cesta vedla 10 km po rovině širokým údolím podél řeky k Aspiring hut. Odtud prudkým stoupáním (1400 m převýšení) na vrchol Pylon. Překrásný rozhled na Mount Aspiring a okolní zasněžené vrcholy. Poté sestup 200 výškových metrů k potoku Cascade Creek, kde je na treku jediné místo s povolením volně stanovat – nachází se tam suchý záchod. Po rozbalení tábora a konzumaci večeře následovalo nepříjemné překvapení v podobě hejna zvědavých papoušků Kea. Jídlo jsme ukryli v kamenné mohyle, nicméně jídlo není vším, co papoušky zajímá. Vrhali se na PET lahve a šnůry od stanu. Po neúspěšných pokusech o vyhnání hejna z našeho teritoria jsme se uchýlili do stanu a celou noc odráželi útoky alespoň boucháním do stěn stanu.
Probuzení před úsvitem díky aktivitě papoušků. Vyčíslení ztrát z nočního boje, nebo lépe řečeno defenzívy – okousané kotvící provazy stanu, rozpáraný jazyk u boty a vyklovaný molitan. Balíme se, vystupujeme na Pylon. Hory jsou nasvíceny ranním sluncem z druhé strany než včera večer, je stále se na co dívat. Sestup k Aspiring hut. Překvapivě úmorný pochod údolím podél řeky k parkovišti. Večer odměna v podobě večeře v sushi restaraci. Nocleh v kempu v zátoce Glendhu Bay.
Trasa: Cascade Saddle
Ne 2. 3. – Roy’s Peak
Výstup za nejistého počasí na Roy’s Peak tyčící se nad Wanakou. Vrchol je velmi snadno dostupný – široká travnatá cik-cak cesta. Zdolání 1200 m převýšení není ani cítit. Počasí opět vyšlo, mraky se spokojily s přeprškami v dálce nad Mount Aspiringem. Přejezd autem k horní části jezera Wakatipu. Nocleh v kempu DOC u osady Kinloch.
Trasa: Roy’s Peak
Po 3. 3. – Mount Alfred
Výstup na vrchol Mount Alfred. Vrchol svou polohou láká již z dálky. Vyrůstá jako homole z rovného údolí v blízkostí mohutné delty řeky. Údolí samo je lemované ze třech stran vysokými zasněženými horami. Zprvu je zahalen ranními mraky, což se dá v průběhu výšlapu do pořádku. Tři čtvrtiny cesty vedou příjemnou cestou lesem. Nad hranicí lesa končí značení a objevuje se 200 m vysoký val. Vyšlapaná cesta nás dovede bezpečně na vrchol. Po zdolání valu jsme prakticky na vrcholu, cesta vede víceméně po rovině asi 300 m na západ, kde je nejkrásnější rozhled. Užíváme si samoty a oběda, dolů rozhodně nespěcháme. Koupel v jezeře Wakatipu, Nocleh v kempu DOC Twelve Mile Creek blízko Queenstown.
Trasa: Mount Alfred
Út 4. 3. – Milford Sound
Procházka po Queenstownu. Přejezd autem do Te Anau. Vyzjištění předpovědi pro následující dny v info centru. Projížďka vyhlídkovou silnicí Milford Road k fjordu Milford Sound. V místě se nachází úžasná scenerie kolmých vrcholů vyrůstajících přímo z moře. Fjord má zvláštní kouzlo a atmosféru. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o nejhezčí místo na Zélandu dostupné autem, bývá v hlavní sezóně značně přeplněno. My byli mumraje ušetřeni, pohybovalo se tam jen několik návštěvníků. Cestou zpět procházka k řekou vyhloubenému kaňonu – The Chasm. Nocleh v přeplněném kempu DOC na severním okraji jezera Gunn – první ve směru od Milford Sound.
St 5. 3. – Deadman’s Track
Výstup po Deadman’s track na Connical Hill z hloubi údolí Hollyford Valley. Trasa vede úzkou, strmou, očividně málo používanou a náročnou stezkou do té doby než se po 2.5-3 hodinách napojí na Routeburn track (jeden z tzv. Great Walks). Poté se jde po upraveném chodníčku s mostkem přes každý dolík. Connical Hill se nachází v prostřední, nejvyšší a nejhezčí části Routeburn tracku. Od něho již klesá dolů. Z vrcholu je krásný rozhled. Bohužel je nutné se vyrovnat s vyšší návštěvností, díky popularitě Routeburn tracku. Nicméně přelidněno také úplně nebylo. Dle zkušenosti z tohoto výletu jsme nabyli dojmu, že Great Walks se od ostatních tracků odlišují hlavně svou přístupností (vrstevnicová upravená cesta). Na Zélandu se nachází spousta srovnatelně hezkých i hezčích míst.
Koupání v řece Hollyford. Nocleh tentokrát na jižním okraji jezera Gunn v o poznání volnějším kempu DOC.
Trasa: Connical hill
Čt 6. 3. – Key Summit
Zataženo s občasným jemným mrholením. Krátký výstup na Key Summit. Vrchol byl v mracích. Útěchou byla zajímavá naučná stezka. Nocleh v kempu DOC na jižním okraji jezera Gunn.
Trasa: Key Summit
Pá 7. 3. – Gertrude Saddle
Túra do Gertrude Saddle. Stezka je značená jen prvních pár set metrů než začne prudké stoupání sutí podél potoka. Kamenní mužíčci pomáhají udržovat směr. Na závěr se od jezera stoupá po ploché skále, kde jsou k dispozici ocelová lana – za sucha nejsou potřeba, za mokra pravděpodobně nezbytná. Zanedlouho následuje impozantní pohled do přes kilometr hluboké propasti směrem k Milford Sound.
Odjezd z Fjordlandu směrem na sever. Nocleh v kempu u města Mossburn. Krmení ovcí a lam.
Trasa: Gertrude Saddle
So 8. 3. – NP Mount Cook
Přejezd do NP Mount Cook. Zastávka na pozorování bungee jumpingu kousek za Queenstownem. Koupání v jezeře Dunstan. Prohlídka zajímavé a rozsáhlé tematické expozice v info centru v Mount Cook Village. Krátká procházka od kempu k vyhlídce na Mueller Glacier.
Ne 9. 3. – Mueller Hut Track
Vzhledem k mrholení odkládáme nástup na trasu vedoucí k Mueller hut a namísto toho míříme do info centra ověřit předpověď počasí a koupit věrně vyhlížejícího plyšového papouška Kea v životní velikosti. Předpověď neustupuje ze svého prohlášení z předešlého dne – jedná se pouze o “ranní mrak”. Za mírného deště vyrážíme. Mraky se skutečně rozplynuly, ale až po poledni a v 1600 mnm. Pokračujeme přes Mueller hut až na vrcholek Mount Oliver – nevede na něj cesta, musí se jít sutí vlastní cestou. Užíváme si výhledů na Mount Cook a skalní stěny s padajícími lavinami na protější straně ledovce Mueller Glacier. Nocleh v kempu Mount Cook Village.
Trasa: Mueller hut
Ne 9. 3. – Arthur’s Pass
Přejezd do národního parku Arthur’s pass. Zástávka u skalních útvarů Castle hill – spousta menších skal, vhodných na boulderování a horolezení. Točil se tam snad i Pán Prstenů. Nocleh v bezplatném kempu DOC – v tomto NP jsou zdarma skoro všechny.
Po 10. 3. – Avalanche Peak
Výstup na Avalanche Peak. Trasa poměrně strmá, ale nikoli vyčerpávající. Z vesnice Arthur’s Pass vedou dvě cesty, které se pod vrcholem spojí. Nahoru jsme stoupali po Avalanche Peak Track, sestupovali jsme po Scott’s Track, která vede delší dobu na pásmem křovin, tudíž si lze vychutnávat výhledy déle. Samotný vrchol je kamenitý, nepříliš prostorný a celkem navštěvovaný. Krásné výhledy samozřejmostí. Využití služeb veřejné sprchy. Nocleh v kempu DOC.
Trasa: Avalanche Peak
Út 11. 3. – Bealey Spur Track
Trasa vede z údolí pozvolna pod klenbou stromů. Po 6 km příjemné chůze se dorazí k chatě Bealey Spur Hut, kterou má většina turistů za svůj cíl. Končí zde i značení. My pokračovali po neznačené stezce dále po hřebenu. Po půl hodině jsme stanuli na hřbetu a mohli si užívat výhledů do širokého údolí řeky Waimakiriri oběda a dokonalé samoty. Nocleh v kempu DOC.
Trasa: Bealey Spur track
St 12. 3. – Temple Basin
Na naše poměry krátký výstup k lyžařskému areálu v kotli Temple Basin. Lyžařský areál vypadá poněkud jinak než areály, na které jsme zvyklí. Od silnice vede lanovka s klecí pro přepravu lyžařů do areálu. V areálu se nachází ubytovny a od nich se rozbíhá několik krátkých vleků. Po návratu procházka k vodopádu Devil’s Punchbowl fall. U vyhlídkové terasy lze přelézt zábradlí a vydat se po vyšlapané stezce přímo pod vodopád a zaplavat si v mělké tůňce pod dopadající mlhou. Úžasný zážitek. Nocleh v kempu DOC.
Trasa: Temple Basin, Devil’s Punchbowl fall
Čt 13. 3. – Pá 14. 3. – Východní pobřeží
Přejezd na východní pobřeží. Pobyt v kempu Waikuku Beach. Hraní tenisu. Koupání se v moři. Ležení na pláži, i když s tím sluněním to je těžké. Od moře vane poměrně studený vítr.
So 15. 3. – Odlet
Sbalení věcí do batohů. Nákup suvenýrů ve formě sýrů, crackerů, tuňáků. Vrácení auta. V 17h odlet. Přílet v neděli 16. 3. okolo 13h.