Poprvé na delší výlet s obytným autem. K naplnění tužeb našich dětí po moři, jde o Chorvatsko. K naplnění tužeb našich plánujeme strávit polovinu dovolené v horách.

Statistiky

• Počet dní: 14
• Počet ujetých km: 3800
• Celkové náklady na rodinu: 37000 Kč

Zápis z cesty

So 5. 8. ČR – Slovinsko

Za vytrvalého deště dojedeme přes Linz a Graz do Slovinska. Cestou nám chodí zprávy od blízkých, že do Slovinska nemáme jezdit, že jsou tam záplavy. První zprávu ignorujeme, babička bývá v tomto ohledu hysterická a informace interpretuje poněkud zkresleně. Další zprávy nás nahlodávají. Ověřujeme a opravdu značná část Slovinska je pod vodou, i některé dálnice neprůjezdné.

Večer rezervujeme místo na nocleh ve vsi Repišče skrz aplikaci https://www.bezkempu.cz/. Majitelka nám bezútěšnou situaci povodní potvrzuje. Řeka pod vsí vylitá z břehů nás ostatně rovněž uvádí do reality.

Ne 6. 8. Chorvatsko (NP Paklenica)

Plán strávit první týden ve Slovinsku bere za své. Začínáme tedy Chorvatskem. Po poledni přestává pršet. Toho využíváme k návštěvě NP Paklenica. Konkrétně chceme vyběhnout na vrchol Bojin Kuk. Cesta se vine mezi krásnými bílými skalkami. Na závěr se odhalí pohled na moře. Samotný vrchol se nám dobýt nepodaří, ztratili jsme dost času lezením po velkých balvanech v závěrečné pasáži. I tak ale výhledy i cesta samotná stojí za to.

Nocuje v kempu Jas ve vesnici Starigrad na pobřeží, hned pod NP. 30E auto + rodina. Večer nás překvapí bouřka, zatímco jsme ve sprše.

Po 7. 8. Starigrad – Omiš

Dopoledne koupání v moři a skákací hrad (8E/dítě/30min). Následně přejezd za město Primošten. Koupání na hezké pláži Porat.

Cestou na jih všechny kempy plné, První volný Galeb Omiš, 75E za noc a to děti nebyly v autě vidět.

Út 8. 8. Omiš

Po martyriu hledání volného kempu se shodujeme na dnu odpočinku a zůstáváme další noc v Omiši. Pláž u kempu moc hezká, písčitá.

St 9. 8. Omiš – Ciste

Dopoledne koupání v Omiši. Kolem poledne přejezd do kempu Ciste. 32E/noc včetně dětí. Pod kempem malebné zátočinky.

Čt 10. 8. Ciste

Ráno se vydáváme na osamocenou pláž. Měla by být 1km daleko. Cesta se však ztrácí. Jsme nuceni vylézt na silnici. Tam je silný provoz. Vracím se pro auto a nabírám rodinu. Dvojice Poláků nás upozorňuje, že plac s Toi-Toikou není parkoviště a že zde platí zákaz zastavení. Ano, skutečně zákaz zastavení. Nevím jak tedy lze onen záchod využít v souladu s pravidly silničního provozu (pěší trasa zde nevede). Vmáčkneme se za troubení vrcholně tolerantních Chorvatů na skromné místečko nedaleko. A skutečně, odpoledne stojí na placu se záchodem policie a pokutuje ty, kteří sázeli na selský rozum.

Pláž s poněkud většími oblázky, ale hezká, vzhledem k omezeným parkovacím možnostem nezalidněná. Večer nepříjemné překvapení. Naše místo v kempu obsazené. Měli jsme si tam prý něco nechat a tím ho blokovat. Přidělí nám jediné možné jiné (přirozeně horší).

Večeře v restauraci v kempu. Plieskavica chutná, “steaky” klasika na chorvatský způsob – bez koření a přepečené.

Pá 11. 8. Ciste – Mlini

Šnorchlování v zátočince u Kempu. Delší přejezd kolem Dubrovníku do městečka Mlini. Příjemný Kemp Kate, 38E noc. Nebývalá situace – můžeme si vybrat řady volných míst dle naší libosti.

Pláž o 120 schodů níže, písčitá, poměrně plná lidí. Zajímavé mísení mořské slané vody se studenou sladkou stékající ze skal.

So 12. 8. Mlini – Prokletje

Po ranním osvěžení v moři se vydáváme na přejezd do Černé hory. Na hranicích s Bosnou strávíme snad 2 hodiny. Další čas ztrácíme na opravovaném úseku silnice. Po zastavení u semaforu na červenou nás objede ještě tucet aut. Toliko k místní kultuře.

Silnice R-19 do Andrijevici je zážitek. Kvalitou i šířkou odpovídá zanedbané české lesní asfaltce. Jen bez svodidel a vinoucí se do 1500 mnm. 50km jedeme 2 hodiny.

Téměř za tmy dorazíme do NP Prokletje (vstup do NP 3E/os/den, děti neplatí) k restauraci pod horou Volušnica. Majitel nás nechá zdarma přespat na louce. K jídlu mají děti plieskavici jako hamburger, my studený jehněčí ovar. Po vstřebání prvotního překvapení si pochutnáme.

Ne 13. 8. Valušnica

Vyrážíme na vrchol Valušnica (1879 mnm). Většina stoupání ve stínu lesem. Z vrcholu nádherný rozhled. Pokračujeme po hřebeni na Talijanku (2057 mnm). Výhledy opravdu fantastické. Přes sedlo Čáfa sestupujeme z hřebene okruhem dolů. Cestou spousta borůvek.

Po výletě přejedeme půl kilometru na bezplatné tábořiště. Pozorujeme pasoucí se krávy. Večer koupíme v salaši sýr.

Po 14. 8. Bora

Při výjezdu z NP nás kontroluje strážce. Vstupenky máme již propadlé. Doplácíme další 3E za dospělou osobu za vstup a k tomu 3E za nocleh. To je fér.

Jedeme skrz Vusanje po červené nahoru směrem k vrcholu Bora (2106 mnm). Je zde nová asfaltka a dá se nečekaně dojet ještě dobré 2 km nad vesnici. Přímo parkovištěm to sice nekončí, ale plac na pár aut tam je.

První půle trasy vede po kamenité off-road cestě. Druhá po pěšině. Vrchol je široký travnatý hřbet. Hezké výhledy z něho i horní pasáže trasy. Potkáváme holandsko-belgický zájezd. Cestou zpět se stavujeme na kafe v chatrči. Autem dolů svážíme do vsi pána s dcerou.

Nocujeme v kempu Lakeview 24E za noc celkem. Přilehlá hospoda vypadá pěkně, nicméně na typicky balkánsky vysušený mix gril čekáme 2 hodiny. Po kemp i hospodu jsou dohromady k dispozici jen 2 záchody, z toho jeden je sdílen se sprchou.

Út 15. 8. Žabljak

Přes Berane, Mojkovac, podél řeky Tary jedeme do NP Durmitor. Potěší nás cesta po dobrých silnicích. Od Žabljaku směrem k jezerům je silnice ucpaná auty. Dobrovolníci řídí dopravu. S jedním přesouváme motorku a tvoříme tak prostor pro míjení.

Zdárně se došouráme do kempu Ivan Do, cca 30E za všechny. Kemp v moc hezkém místě. Dvoje záchody/umývárny. Jedny staré, druhé úplně nové. V podvečer procházka kolem Crno Jezero.

St 16. 8. Durmitor

V poledne mají přicházet bouřky. Na túru vyrážíme brzy ráno, kolem 7h. Jdeme od jezera severní trasou k jeskyni Ledena pečina. To je i v podstatě nejvyšší bod trasy. Odtud si užíváme vyhledů na hory se zlověstnými mraky a jižní cestou sestupujeme k jezeru.

V kempu jsme ve 14h. Z bouřky nakonec nic nebylo. Osprchujeme se. V Žabljaku nakoupíme. Jedeme z druhé strany NP po vysokohorské silnici R-16. Sjet po kamenité cestě do kempu Šarban si netroufáme. Nemuseli bychom vyjet nazpět. Chce to asi 4×4. Kempíme tedy ještě s postarším německým párem na menším parkovišti několik set metrů dále.

Čt 17. 8. Durmitor

Popojedeme na parkoviště blízké trase na Bobotov Kuk. Akorát příjíždí s troubením strážce v 30 let starém Golfu. Vybere od nás 3E + 3E za dospělou osobu (vstup do NP + nocleh).

Pozvolna stoupáme a pozorume před námi Bobotov Kuk zahalený v mracích. Z tohoto důvodu (a také si nejsme jisti, zda by to děti zvládly) uhýbáme ze značené trasy. Míříme na Štit (2236 mnm). Jde o hřeben s dvěmi vrcholy po stranách. Vidíme stádo kamzíků. Naprostý klid a skvělé výhledy. Nakonec se Bobotov Kuk odhalí, ale i tak ani trochu nelitujeme. Byla to nádhera.

Po výletě autem sjedeme z NP k řece Piva a podél ní do kempu Modrá Rijeka (20E za všechny) u hranic s Bosnou.

Pá 18. 8. Domů

Na malý okamžik zvažujeme rafting nabízený v kempu. Lákavé, řeka krásná, bylo by to ale na celý den. Přes Sarajevo, Doboj, Budapešť , Bratislavu míříme domů, kde jsme kolem druhé ranní v sobotu.

Dálniční známku pro Maďarsko asi nejlépe koupit zde. My koupil jinde a byl tam podivný (o 25% vyšší) kurz.