Salza a Hochschwab

Jsem v rekonvalescenci po operaci kolene. Tato skutečnost nás poněkud omezuje ve výběru treku. Nosit týden 20kg na zádech by nemuselo být zrovna to pravé. Naštěstí Bejbas přichází s nápadem vyrazit na Salzu a nakombinovat sjíždění řeky s kratšími treky. Hezké pohoří Hochschwab se od Salzy přímo zdvihá. Dalo by se přímo říci, že by byla škoda takovou možnost nevyužít.

Statistiky

Počet dní: 8
Počet nachozených km: 76
Celkové převýšení: 4510 m
Celkové náklady (os.): cca 3 500 Kč

Zápis z cesty

So 14.9. – Wildalpen

Večer předešlého dne jsme dorazili do kempu ve Wildalpenu. Dopoledne vyrážíme na první jízdu. Z důvodu nižšího stavu vody (vodočet 134 cm) volíme spodní úsek, tedy od kempu dolů. První jízdu absolvuji s Bejbasem jako zadákem. Argumentuje tím, že si vlastní loď prodře raději vlastní vinou. Proti čemuž nelze v podstatě nic namítat.
Vody bylo tak lehce nad hranou, jen asi dvě místa nešla sjet jinak než s drhnutím. Jinak při troše snahy šlo mezi kameny kličkovat. Druhou jízdu jedu jako zadák já s háčkem Pepou.

Ne 15.9. – Wildalpen – Sackwiesensee

Dopoledne balíme batohy a před obědem jako na koni vyrážíme do hor. Zrovna se rozplynuly mraky a rázem začínáme shazovat jednu vrstvu za druhou. Na slunci je v podstatě k nevydržení. Obědváme na rozcestí Kreuzpfäder. Odtud nás už doprovází výhledy na strmé vápencové štíty tyčící se nad námi. K večeru přicházíme k Sonnschienhütte. Ta má sice otevřeno až do konce října, jenom kromě 14 dní počínaje dneškem. Kohoutek s vodou bohužel nikde. Kvůli vodě musíme dojít až k jezeru Sackwiesensee. Zrovna na cestě v okolí jezera jsou cedule se zákazy stanování. Máme toho už celkem dost a tak se nám podaří přes tuto skutečnost přenést.

Po 16.9. – Sackwiesensee – sedlo za Hochschwabem

Ráno filtrujeme vodu z jezera. Půl hodině zastavujeme u zavřené Häuslalm Hütte. Jako naschvál na zápraží nabízí k dispozici vydatný kohoutek s vodou. Pokračujeme cca 2-3h nenáročným výstupem až na Hochschwab – 2277 mnm. Výhledy parádní. Půl hodiny za vrcholem si dopřáváme výborného piva na chatě Schiestelhaus. Voda není bohužel kde dobrat, nicméně Vietnamec za barem nám se slovy, že by asi neměl, doplní všem zdarma hydrovaky vodou z pípy.
Až nás sluníčko na terase přestane hřát, pokračujeme ještě něco málo přes km pod sedlo (rozcestí tras 852 a 853), kde rozbíjíme nocležiště. Noc nám znepříjemňuje vichřice s deštěm. Vítr přimačkává tropiko na vnitřek stanu, čímž tam trochu teče. Jinak to Jurek ustál bravurně. Bejbasův MSR vyvázl se zprohýbanými tyčemi.

Út 17.9. – sedlo za Hochschwabem – údolí Weichselbodenu

Cestou mezi horami Hutkogel a Severinkogel se umoudřuje počasí. Mezi mlhou se otevírají pohledy do hlubokých strží. Dále pozvolna klesáme z hřebene k salaším Graualm. Dle stolečků kolem chaty to z dálky vypadá na občerstvení. Zřejmě ale jdeme po sezóně. Milí staří majitelé nám na naší žádost o vodu odpovídají láhví zdarma a ukázáním cesty dál.
Na konci planiny se nám otevírá impozantní výhled na rokli pod námi. Bohužel cesta vede cik-cak pěšinkou přímo dolů. Téměř dole, na křižovatce cest 854 a 855 nás čeká příjemné překvapení v podobě lovecké chaty. Chata má na straně otevřenou kukaň s sprchou. Sprše tedy odoláváme ale vodu si dočepujeme s radostí. Skvělá místa na stany nacházíme za čtvrt hodinky v údolíčku na louce.

St 18.9. – Weichselboden

Sbíháme do vesničky Weichselboden. Pod vlivem nedostatku vody v posledních dnech nás fascinují vodní kanály všude možně. Zejména se nám líbí dřevěná kašna s chlazenými pivy a pokladničkou. Pepa se Bejbasem se u ní usazují. Já jdu stopovat. Nestačím ani složit hole a už mi zastavuje dodávka. Prý netuší, kde Wildalpen být, ale pokud mám dojem, že tímto směrem, ať si klidně naskočím. Jinam silnice nevede, takže v pohodě 🙂
V kempu nasedám do auta a dovezu loď pro kluky a jedu nazpět. Oni pokračují po řece. V kempu se měníme a dolní úsek jedu s Bejbasem. Ve Wildalpenu si večer dopřejeme parádní schnitzel v místní hospodě za rozumných 11E.

Trasa: Trek přes Hochschwab

Čt 19.9. – Wildalpen

Dopoledne si s Pepou ještě sjedeme dolní tok. Odpoledne autem do Hinterwildalpenu, dále pokračujeme s batohy. Hezká místa na stany nalézáme u ruiny salaše cca 1 km před sedlem Eisenerzer Höhe. Už při vaření večeře začíná mrznout a v noci teplota ještě trochu klesne.

Pá 20.9. – Přes hřeben a údolím nazpět

Za sedlem Eisenerzer Höhe se vydávám západní cestou. Při stoupání na hřeben nám kroky znepříjemňuje hustá kleč, ve které se cesta úplně ztrácí. Na hřebeni jsme odměněni krásnými výhledy na skalnatý vrchol Kaltmauer.
Abychom se vyhnuli opětovnému stoupání na Hochblaser, vydáváme se neznačenou cestou po úbočí. Samozřejmě to končí prodíráním se klečí. Při sestupu již na značce dychtivě očekáváme pítko u hájenky na hraně pásma lesa. Bohužel naše očekávání a hydrovaky naplňuje jen zpola. Voda pouze kape. Naštěstí se dá nafiltrovat nakapaná z koryta.
Dále pokračujeme po vrstevnici po neznačené cestě. Tentokrát moc příjemná a cestu k Eisenerzer Höhe skutečně zkracuje. Nicméně k němu dorazit nezvládneme a stanujeme na paloučku cca 2 km před ním.
V noci zuřivě troubí jeleni a dusají okolo.