Pyreneje 2017

K sedlu Col de Contraix

Letos vyrážíme s Pepou na trek do Pyrenejí – kontrétně do národního parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici. Jde o oblast se spoustou jezer položených ve výšce 2000 – 2600 m. V plánu máme colou oblast obejít. Volně stanovat je zde zakázané a místo toho by se mělo nocovat placeně v chatách. To nás příliš neláká a tak raději riskneme spaní v přírodě.

Jídlo vezeme všechno s sebou. V neděli by nebylo kde koupit plynovou bombu. Koupil jsem tedy ještě v ČR lihový vařič a litr lihu.

Letenky do Barcelony kupujeme přes www.vueling.com za cca 6700 Kč /os. Jízdneky na autobus Barcelona – Vielha rezervujeme na webu www.alsa.es (2000 Kč/os. zpáteční), s čímž byl tedy pěkný oříšek. Formulář jsem vyplňoval snad tucetkrát a vždy ztroskotal při placení kartou (jinak nelze). Než jsem zjistil, že musím použít prohlížeč Internet Explorer namísto Chrome a jazyk webu nechat nastavený na španělštinu.

Statistiky

  • Počet dní: 9
  • Počet dní pochodu: 7
  • Počet nachozených km: 98
  • Celkové převýšení: 6250 m
  • Celkové náklady (os.): 10 000 Kč

Trasa: Trek v NP Aigüestortes i Estany de Sant Maurici

Zápis z cesty

So 19.8. – Odlet a cesta do Vielhy

Odlet 10:45. Na letišti sešiju od hledáme autobus společnosti Alsa. Najdeme sloup s nápisem Alsa Point u nástupiště 7.
Luxusní autobus nás samotné dva doveze na nádraží Barcelona Nord, kde jsme vyzvání k přestupu do staré rachotiny. Řidič si od nás na dvakrát vyžádá lístky (vytištěné z internetu) a kouká na ně jak vejr.
Ve městě Lleida je pauza na neznámo dlouhou dobu. Ani místní nevědí na jak dlouho.
Jedeme vyprahlou krajinou. 30 km před Vielhou se přibyde přehrad, řek, krajina se začíná zelenat. Vielha vypadá jako alpské středisko, obklopená zelenými svahy.
V Mercadoně nakoupíme vodu, fuet a chorizo. Po tmě míříme 2 km nad město, kde na vysekané louce stavíme stan.

Ne 20.8. – Vielha – Lac Redon

Kopřivami k paloučku jsme se v noci prodírali zbytečně. O pár metrů vedle byla cesta.
Stoupáme příjemnou cestou krytou stromy až k refugi. Dál cesta vede po pastvinách. Ve 2000 m.n.m. dáváme pauzu na oběd.
V závěru stoupání do sedla Port de Vielha cesta vede sutí. Od sedla zbývá půl hodinky k vrcholu Tuc Deth Port de Vielha (2605), odkud kilometr pod námi vidět silnice vedoucí do tunelu.
Scházíme k jezeru Lac Redon, kde strávíme noc. Ještě v posledních paprscích stíháme koupel. Moc dobrý nápad večerní koupání nebyl, když už nebylo jak se zahřát.

Po 21.8. – Lac Redon – Lac deth Cap deth Port

Po 21. 8.
Traverzujeme s výhledem na silnici v údolí. Vystoupáme k jezeru Lac d’Arrius, kde si dopřáváme oběd. Dle mapy čekáme cestu dál kolem jezer po vrstevnici, ve skutečnosti neustále pár metrů stoupáme nebo klesáme.
Ve spojení s horkem a pohledem na vyschlé jezero si připadáme jak na poušti. Po překonání sedla Colhada deth Lac de Mar klesáme do o poznání zelenějšího údolí s jezerem Lac de Mar.
Při sestupu k Refugi de la Restanca se mi začínají rozpadat pohorky. Budu rád, za každý další den, který v nich budu moci ještě jít. V refugi dáváme pivko na osvěžení. A nabíráme síly k závěrečnému stoupání k jezeru Lac deth Cap deth Port.
Stan rozbalujeme opodál u velkého balvanu stranou turistické cesty. Zdá se, že se držíme stranou zbytečně – dvojice Francouzů pálí čarodějnice hned u cesty.

Út 22.8. – Lac deth Cap deth Port – Estany de Contraix

První stoupání do sedla absolvujeme ve stínu. Ze sedla pozvolna klesáme k Refugi Ventosa I Calvell. Pivko si doslova vyžádáme, obsluha má siestu.
Od chaty pokračujeme nádherným údolím. Dojmy nám bohužel kazí hřeben před námi, který budeme muset překonat. Jako bychom nechtěli ani uvěřit, že tamtudy cesta povede.
Po čase se příjemná cesta mění ve strmé suťovisko ohromným balvanů. Po dvou stech výškových metrech toho máme dost a využíváme stínu pod skálou k obědu.
Cesta se nakrátko lepší. Posledních 300 výškových metrů do sedla Col de Contraix ale stojí za to. Nejpve poskakujeme po balvanech a v závěru nám zase po nohama podjíždí štěrk.
V sedle sbíráme síly. Dál jdeme kolem jezera Estany de Contraix a strmým svahem do údolí. U potoka táboříme a odměňujeme se Turmatem k večeři.

St 23.8. – Estany de Contraix – Refugi Colomina

Ráno nás bouřka drží ve stanu o něco déle. Sbíháme podél potoka k chatě u Refugi Estany Llong. Pivko mají konečně půllitrové. Příjemným traverzem dojdeme k jezeru Estany de Dellui akorát v čase oběda.
Stoupáme do sedla Collada de Dellui. Cestou dolů se přežene mírná přeháňka. Jezera pod námi mají dostavěné hráze pro zvýšení kapacity. Večer si dojdeme k Refugi Colomina pro pivní osvěžení a vracíme se 10 min cesty nazpět k vyhlédnutému místu pro stan. V noci celkem vydatná bouřka.

Čt 24.8. – Refugi Colomina – Estany de Ratera

Stoupáme kolem chaty dál do sedla Collada de Saburo. V chatě nás nepoustí na WC, jelikož prý probíhá úklid. Spíš to ale vypadá, že možná někdy v průběhu dopoledne probíhat bude.
Dále pozvolna klesáme příjemnou cestou. U jezera Estany de la Llastra odbočujeme doleva a vystoupáme do sedla Collade de Monastero, které volíme i jako místo k obědu. Sestup k jezeru Maurici začíná velmi prudce ale zábavně, slidujeme po písku dolů. Zbytek cesty je pozvolný ale dlouhý. V polovině relaxujeme brouzdáním v potoce.
V Refugi Ernest Mallafre se tradičně osvěžujeme a načerpáme vodu. Zajímavé, že nás nenechají vyhodit odpadky i když je chata dostupná autem. Prý to mají napočítané na lidi, kteří tam budou spát.
Kolem jezera Maurici proudí davy lidí. Moc se nezdržujeme a kolem vodopádu vystoupáme k jezeru Estany de Ratera, kde rozbalíme stan.

Pá 25.8. – Estany de Ratera – Lac deth Cap deth Port

Jakéto nemilé překvapení hned poránu. Přeletí nad námi helikoptéra a do pár minut k nám cupitá trojlístek rangerů. Jsou neoblomní a podle pravidel parku nám píší záznam za stanování a dokonce i za otevřený ohěň (vařič). Pokuta nám příjde prý později a nebo možná taky ne, to už prý není v jejich kompetenci.
No nic, vzhledem k frekventovanosti místa jsme měli vysmahnout dříve. Trošku rozmrzelí překonáváme sedlo Port de Ratera de Colomers a scházíme k jezeru Lac Long k polednímu relaxu.
Cesta byla překvapivě snadná, proto upouštíme od původního záměru sejít od chaty Refugi de Colomers do civilizace. Namísto toho přelézáme sedlo Port de Caldes. Nocujeme v místě našeho třetího noclehu u jezera Lac deth Cap deth Port.

So 26.8. – Lac deth Cap deth Port – Vielha

Kolem skrz “úklid” zavřené refugi Restanca sbíháme do údolí. Mezi parkovištěm a Arties stopujeme auta. Vždy zastaví a vysvětlí, že nemají místo. Nakonec stopneme taxikáře, který nás dohromady za 10E vezme až do Vielhy.
Oběd vyřešíme poledním menu (polévka, kuře s hranolkami, zmrzlina a pivo) za 13E. Přes Booking si rezervujeme hotel Pradets. Do něho proklouzneme s vycházícími hosty.
Uvnitř je pouze paní uklizečka. Ta beze slova anglicky ale zato s perfektní gestikulací nás ubytuje a vysvětlí vše potřebné. I to, že nám dopřála lepší pokoj, než jsme si zaplatili.
Odpoledne nakoupíme proviant na večeři a pochutiny domů. Při návratu do hotelu zjišťujeme, že kód zaslaný Bookingem není kód pro otevření dveří. Čekáme tak dlouho než dorazí jeden z hostů, nechá nás projít s ním a kód bez okolků prozradí.
Večer trávíme s pivkem a chorizem v parku.

Ne 27. 8. – Návrat

V 5:00 (zastávka u Mercadony) odjíždíme autobusem do Barcelony. Autobus byl od jiné společnosti než měl, naštěstí paní řidička vyvolává, že všichni, co jedou do Barcelony, nástup.
Na barcelonském autobusovém nádraží nás rozčílí dědek na informacích. Nejenže se někam na půlhodinu zdejchnul, navíc z něj musí člověk každé slovo páčit.
Volného času využijeme ke koupeli v moři. Na letiště odjiždí autobusy (nesmí se tam s pivem) každých 5 minut z Catalunya Square. Večer přilétáme do Prahy.