Čína 2016

Jing’an Temple

Tentokrát se vydáváme společně s Pepou a Michalem do Číny. Tato cesta má vzhledem k destinaci, jakožto nejlidnatější zemi světa, pramálo společného s trekováním divočinou. Důvodem proč míříme zrovna tam je návštěva Míni, který tam nyní pracovně pobývá.
Letenky jsme koupili u Finnairu s cca dvou měsíčním předstihem za 14 000 Kč. Cena se dle našeho pozorování v průběhu měsíců příliš neměla a nejinak tomu bylo i před odletem.

Pro vstup do Číny platí pro občany ČR vízová povinnost. K naší nelibosti cena víz vzrostla z 30 E na 60 E ani ne měsíc, než jsme o ně zažádali. Přes všechny překážky se nám podařilo víza získat. A že to nebyla zrovna jednoduchá záležitost nejlépe vystihuje email od Pepy.

Statistiky

  • Počet dní: 16
  • Celkové náklady (os.): 40 000 Kč

Zápis z cesty

So 23.4. – Odlet z Prahy

Ve 14h odlétáme z Prahy do Helsinek. Odtud již přímo do Šanghaje moderním Airbusem A350. Na přestupu se nám podařilo koupit lahev vodky Stoličnaji za výhodnou cenu, což se ukázalo býti prozřetelností boží, jelikož personál se s naléváním zrovna nepřetrhl. Dalo by se uvažovat o tom, zda tomu tak nebylo právě kvůli naší vodce, kdybychom ji bývali nepili obalenou v papírovém pytli po vzoru bezdomovců z amerických filmů.

Ne 24.4. – Přílet do Šanghaje

V 7h ráno přilétáme do Šanghaje. Vyplníme imigrační lístek, vyzvedneme zavazadla a jdeme si pro taxík. Dohodneme se na ceně 200 RMB za odvoz do centra (40 km). V polovině cesty nás řidič přinutí přestoupit do jiného taxíku. Moc se nám to nezdá, jelikož na vysvětlenou nepadlo v angličtině jediné slovo, nicméně druhý taxík nás skutečně doveze do centra, kde se shledáváme s Míňou.
Poté, co se u Míni ubytujeme, obědváme v místní restauraci. Výběr necháváme raději na Míňovi. Je zvykem objednat o jídlo více než je osob u stolu. Talíře se položí doprostřed a každý si bere odkud chce. Dodržování této zvyklosti je pro cizince velice praktické. Při výběru jídla se můžete celkem netrefit do svého vkusu. Osobně mohu říci, že většina pokrmů mi chutnala a s jídly podávanými v čínských restauracích u nás měly společného pramálo.
Odpoledne se procházíme britskou čtvrtí a zakotvíme v baru kde vousatý Američan čepuje Heineken za férových (jak později zjišťujeme) 35 RMB. Večer zavítáme do klubu, kde zlatým hřebem je vystoupení ruských tanečnic a Míňův VIP stolek s alkoholem zdarma. Před klubem míříme k nejbližšímu pouličnímu grilu, čímž předsevzetí nejíst jídlo na ulici bere za své.

Po 25.4. – Šanghaj

Poprvé využíváme služeb šanghajského metra. Platí se od počtu stanic. Vychází levněji než v Praze, cestující se však mračí a tlačí více. Cedule jsou i anglicky. Zavazadla musí projít rentgenem, lidé turnikety. Vozy velmi moderní, na zdi tunelu se promítají reklamy.
Procházíme se na nábřeží The Bund, odkud je krásný výhled přes řeku na mrakodrapy čtvrti Pudong. Z nábřeží dojdeme na tržnici vedle botanické zahrady . Na závěr dne povečeříme s Michalovou známou a jejími kamarádkami, které zde studují čínštinu.

Út 26.4. – Cesta do Yellow Mountains

Metrem jedeme do stanice Shanghai South Railway station. Zde krom vlaků odjíždí i dálkové autobusy a právě tímto prostředkem se dopravíme do města Tangkou, posledního města před národním parkem Yellow Mountains. Lístky (145 RMB / osoba) nám v předprodeji opatřila Míňova asistentka. S lístky v ruce obejdeme několik nástupišť až obsluha kývne, že jsme na správném místě.
Cesta potvá 6 hodin, proto nás absence WC v autobuse trochu zneklidňuje. Naštěstí v polovině staví na benzínce. Za nedlouho jsme na nějakém odpočívadle uprostřed lesů posunky vyzváni k přesunu do jiného autobusu. Zapomněl jsem zmínit, že poslední nápis v latince jsme viděli na nádraží a tak to zůstane až do hotelu. Vystoupíme se všemi ostatními uprostřed Tangkou. U nějakého pofidérního stolku si kupujeme lístky na zpáteční cestu.
Pomocí google translatoru oslovujeme lidi, jak se dostat k hotelu. Nakonec nám někdo zavolá taxík, který nás doveze o kilometr dál na nějaké obří autobusové nádraží. Ujímá se nás mladík disponující alespoň minimální znalostí angličtiny. Prý už poslední bus k hotelu odjel. Zkouší nám volat odvoz z hotelu. Výsledkem je příslib, že pro nás za půl hodiny asi přijedou.
Logicky hledáme zadní vrátka o obcházíme nepřátelsky vyhlížející taxikáře nabízející odvoz za nehorázné sumy. Nakonec nás jeden téměř násilím nažene do auta a odveze o 300 metrů dál k zastávce autobusu – zdarma. Za minutu v autobuse sedíme a ironií osudu míříme zpátky na nádraží. Autobus tam zastavuje, ale po chvíli se dá opět do pohybu a konečně míříme do národního parku.
Vystupujeme před hotelem (rezervováno dopředu za cca 3000 Kč / 3 osoby), přesně takovým, jaký je vyfocen na voucheru. Je však zavřen, jakýsi portýr nás odvede do jiné budovy, kde nás dokonce i přijmou.

St 27. 4. – Výstup do Hor

Ráno využíváme autobusu pro přesun ke spodní stanici lanovky Yungu. Obsluha nás naštěstí nasměruje do správného autobusu. Odtud stoupáme po kamenných schodech do srdce Žlutých hor. Mrholí a je mlha, moc k vidění toho není.
Po pár hodinách přicházíme do hotelu Beihai (ubytovna za 2000 Kč / 3 os., o víkendech dvojnásobek). Z toho, že budeme na pokoji sami, se těšíme jen malou chvíli. Záhy se ozve zaklepání na dveře a pouštíme dovnitř prvního Číňana. Ten ani nekývne na pozdrav, stejně jako všichni, kteří přijdou po něm.

Čt 28. 4. – Přechod hřebenu Hor

Noc byla zásluhou našich spolubydlících dlouhá, a to i přesto, že jsme vstávali před svítáním. Ta trojice hlupáků se celou noc po hodině střídala na hlídkách, aby o východ slunce nepřišla. Věru zvláštní počínání. K tomu si vždy po výměně stráží dopřáli sprchu.
Ráno se vyjasnilo a výhledy na skalnaté štíty vystupující z moře mraků byly za východu slunce dech beroucí. Jdeme se ještě na chvíli dospat. Poté postupujeme po hřebenech Hor.
V blízkosti lanovek je dost zalidněno. Nasáváme čínskou kulturu plnými doušky. Selfie tyče alespoň do dvojice se zdají být povinností. Ve skupině více než tří lidí je zřejmě tlampač nezbytný. Jednotlivci si alespoň pouští do kroku hudbu z telefonu (bez sluchátek samozřejmě). Nikdo se neuhýbá. Ještě, že máme co do urostlosti navrch. Přes to všechno si krásné výhledy do hlubin užíváme.
Odpoledne se ubytujeme v hotelu Baiyun (zašlá ubytovna za 2100 Kč/ 3 os.). Večer jdeme stejně jako všichni pozorovat západ slunce. Ohromná atrakce protkaná selfie tyčemi a hlasitými výlevy přihlížejících.

Pá 29. 4. – Návrat do Šanghaje

Za slunného počasí zvolna sestupujeme z Hor. V okolí horní stanice lanovky Yuping se množí davy lidí. Ještě že už mizíme. Cestou se bavíme pohledem na “turisty”. Chlapíci v obleku, ženy na jehlových podpatcích s útrpným výrazem snažíc se zdolat 1000 výškových metrů. Obdiv však zaslouží nosiči. Pepa zkouší zvednout jejich náklad a to se mu skoro na 5 vteřin podaří. Sice tu samou cestu lze překonat lanovku, ale využití lidské síly má v Číně zřejmě jistou tradici.
Modrým busem správy národního parku sjedeme do Tangkou, odtud dálkovým do Šanghaje. Řidič je věru osobnost. Od první chvíle vzteklý a s pohledem vraha. Vyžene nás z námi vybraných míst dozadu. Místní tam nechá – ta místa asi nebyla pro bílý. Cestou troubí, plive z okna. V polovině povolí 2
minuty dlouhou přestávku. Třikrát zatroubí a jede se. Dva lidi chybí. To je asi jedno. Před Šanghají vyhodí jejich zavazadla na nějaké zastávce ze dveří.
Večer si užíváme atmosféry roof-top baru s výhledem na Pudong. Co si užívat nelze, jsou ceny – pivo cca 300 Kč.

So 30. 4. – Odjezd do Hanzghou

Okolo jededácté hodiny si vesele nakráčíme na Shanghai Hongqiao Railway Station. Zapomněli jsme však na státní svátek. Polovina Číny se zjevně vydává na výlet. Navzdory tomu, že vlaky do Hanzghou jezdí každých 10 minut, první, na který se nám podaří koupit lístek jede v 18h.
Chceme se vrátit do centra. U automatů na lístky na metro se mezitím vytvořila hodinová fronta. To samé u stanovišť taxíků. Pěšky procházíme do letištní okouknout další zastávku metra – tam se dostáváme do metra bez potíží. Vystupujeme na stanici Jing’an, kde si prohlédneme stejnojmenný chrám, který hezky kontrastuje s okolním prosklenými věžáky.
Odpoledne se nám podaří skrz davy dostat až na sedadla v rychlovlaku. Z nádraží jedeme taxíkem do hotelu (cca 2400 Kč / 3 os. / noc). Domluva na recepci probíhá zajímavě. Píšeme anglicky na papír, oni přepisují do translatoru, odpověď nám zase přepíší na papír.
Večer se projdeme k jezeru. Nacházíme restauraci, kde nejsou na jídelním lístku obrázky. Zato mají velmi milou servírku, která jde s námi před restaurant a podle obrázků ve výloze vybíráme společně. Chybu jsme rozhodně neudělali – ryba po sečuánsku (leží velké pánvi, pod kterou hoří stále plamen a brambory se dopíkají) je asi nejlepší pokrm, který jsme zatím jedli.

Ne 1. 5. – Hangzhou

Dopoledne se snažíme chytit taxík. Všechny jsou plné. První co zastaví svezení podmiňuje 10x vyšší cenou. Skupinka čínských studentů mu za nás cosi vysvětluje a tak nadávky schytá za nás. Studenti nám poradí jet autobusem. Zkusíme to a jsme poslední, kdo se dovnitř vešel. Řidič je překvapivě fajn, celou dobu v kolonách nám ukazuje na mapce, kde se nacházíme.
Vystupujeme u jezera. Kde už proudí davy lidí. Navštěvujeme chrám s hrobkou generála, kterého za všechny zásluhy popravili. Pak si uvědomili, že to vlastně nemuseli dělat a tak mu postavili alespoň chrám.
V davu pokračujeme dál. Za 100 RMB plujeme lodí po jezeru na ostrov. Super nápad – počet číňanů na lodi je omezen. Můžeme chvíli volně dýchat. Ostrov obejdeme dokola a s pivkem se usazujeme ve stínu na břehu. Kolemjdoucí si nás nadšeně fotí.
Vystoupáme na kopec s pagodou Baochu a skálou (obsypanou číňany jak vosami). Poobědváme v naší oblíbené restauraci. S rezervou míříme na metro a vlak. Škoda, že stanice je uzavřena. Tedy fronta před vstupem čítá několik set lídí a policie tam pouští po částech. Běžíme do další stanice. Zdá se, že volná, jenže jsme jen v jakémsi podchodu a před vlastním vstupem se situace opakuje. Běžíme do třetí stanice. Tam je jedinou překážkou fronta na lístky, kterou pod tlakem okolností předbíháme.
Na nádraží dorazíme přes všechno usílí pozdě a ještě na nádraží špatné, jak nám sdělí při kontrole jízdenek a zavazadel. Na jízdence ale nádraží uvedeno není. Taxík nás zaveze na druhé nádraží, kde nám po vystání fronty jízdenky bezplatně přebookují.
Asi tolik k cestování o čínských svátcích.

Po 2. 5. – Šanghaj

Dopledne je na programu Šanghajské muzeum (muzeum starověké číny). Obědváme s Míňou v japonské sushi restauraci – nejlepší sushi, jaké jsem kdy jedl.
Odpoledne navštěvujeme zahradu Yuyuan Garden. Poté nakupujeme za asistence Michalových známých suvenýry (jídlo, čaje) domů. Večer zakončujeme se sudem piva Litovel v Míňově kanceláři.

Út 3. 5. – Suzhou

Přesouváme se vlakem do 30 min vzdáleného města Suzhou. Uytujeme se v hotelu Soul (cca 2100 Kč / 3 os. / noc). I v tomto městě Michal zajistil průvodkyni. Nejprve si projdeme jednu ze zahrad. Suzhou je něco jako čínské Benátky, nevynecháváme tedy plavbu na lodi (50 RMB / os.).
Průvodkyně nás bere na večeři do korejské restaurace – jídlo naprosto vynikající a narozdíl od čínského nepříliš mastné. Večer vychutnáváme atmosféru podél osvětlených kanálů.

St 4. 5. – Peking

Před polednem vyrážíme vlakem do Pekingu. Náš hotel se nachází pár kroků od náměstí Tiananmen. Poprvé zažíváme skutečně vřelé přivítání. Recepční jsou tři mladé dívky. Koketně se na nás usmívajíc a chichotajíc jak puberťačky nám předávají klíče od pokoje. Když míjíme recepci potřetí, šefová jim vynadá a od té doby je po úsměvech veta.
Večer navštívíme ulici, kde se prodává a griluje k jídlu vše možné i nemožné. Od chobotnic až po štíry a motýly. V jedné z restaurací si dáváme obligátní pekingskou kachnu. Poměrně drahá, masa pomálu a namísto misky se solí, miska s cukrem. Nebyla špatná, ale jsou i lepší jídla. Následně se vydáváme s plechovkami piva na pouť okolo zakázaného města. Náměstí je zavřené a hlídané vojáky. Cestou objevíme hospodu, kde se naživo hraje, světe div se, čínský punk!

Čt 5. 5. – Peking

V ceně hotelu není snídaně. Hlad chceme utišit v ulici s rostodivnými pochutinami (měli i normální pokrmy). Jaké to překvapení, cenovky u pokrmů jsou schované a obchodnící po nás chtějí pětinásobek včerejších cen. Nakonec se mi podaří cenu kukuřice usmlouvat na 10 RMB. Pokud se dá tedy vytržení padesátky nazpět z ruky prodavačky a podání ji desítky považovat za smlouvání.
Nepříliš spokojeni vcházíme na náměstí Tiananmen. Při vstupu kontroluje policie občanky (u nás jen mrknou, že máme něco v ruce a více se s námi nezdržují). Z náměstí pokračujeme do Zakázaného města. Platí se zvlášť za vstup na hlavní bránu s výhledem na Náměstí a za vlastní vstup do zakázaného města.

Pá 6. 5. – Návrat do Šanghaje

Kolem poledne odjíždíme vlakem zpět do Šanghaje. Povečeříme v japonské restauraci. Večer strávíme po barech ve francouzské čtvrti.

So 7. 5. – Odlet do Prahy

V 6 ráno po hodinovém spánku budím Pepu a Michala, kteří svorně zamáčkli budík a spali dál. Metrem jedeme do stanice Longyang Road, kde přesedáme na Maglev. Ten nás poněkud zklamal. Samé trhavé pohyby a drcání. Jízdu na magnetickém polštáři jsem si vysnil trochu jinak. Opět letíme s přestupem v Helsinkách. Tam si doceňujeme evropskou kultivovanost. Žádné strkanice, krocaní skřeky, přinejmenším neutrální výrazy ve tváři …